Hanka K.

Maminka
 

Asi se vám to už také stalo. Uvízli jste v temnotě vlastní mysli a jen těžko se dostávali zpět do života. Možná se vám podobně jako mně moc nechtělo, báli jste, pochybovali a raději vyčkávali tam, kde to tak dobře znáte. Anebo jste tam dokonce chtěli zůstat a chvíli se tam prostě jen tak z nedostatku jiných příležitostí plácat a vzdychat, jaká že je to tragédie, jaký jste chudák nebo chudinka. Dlouhý čas se potácíte od jedné deprese k druhé, od jednoho problému ke druhému, a pak pěkně zase zpátky. Však co, ono se to nezblázní, když si tu pobudu, mám na to přece právo! Ale napadlo vás, kolik času jste tím promarnili, nebo stále ještě marníte? A že je to pouze vaše rozhodnutí?

Dost možná, že všechno, co se v našem životě děje, bylo předurčeno ještě před naším narozením, dobrovolně jsme si to zvolili, abychom získali potřebné zkušenosti na naší cestě, a pak jsme vše zase pěkně zapomněli. A teď lkáme, rozčilujeme se a nedokážeme se smířit s tím, co nás potkalo. Rozhodně není jednoduché vyrovnat se s nepříjemnými a obtížnými zkouškami v životě, ale vědomí, že to tak mělo být a je to v pořádku, by nám mohlo pomoci tato obížná období překonat. Abychom z nich dokázali získat potřebná poučení a zkušenosti a již jsme je nemuseli znovu opakovat.