Deník princezny K.

Osoby s Downovým syndromem mají zhoršenou orientaci v čase a prostoru. Zejména pro malé děti s touto diagnózou je obtížné uvědomit si, kdy se co stalo, a udržet tyto události v paměti. Jejich opožděný rozvoj řeči jim také brání mluvit o tom, co zažili, co se jim líbilo, nebo naopak nelíbilo. A co by chtěli zažít znovu.

Na doporučení paní z Rané péče vedu proto Kačence fotodeník, kde máme zaznamenány nejdůležitější události v naší rodině, kterých se dcera zúčastnila. Kačenka se učí zapamatovat si tyto události prostřednictvím fotografií. Vzpomínky v paměti jsou tak neustále oživovány. Na obrázcích si připomínáme, co se dělo, kde se akce konala, kdo tam byl s námi, a komentujeme, co se jí (pravděpodobně) líbilo, povedlo, či naopak nepovedlo.

Deník máme od jejích 3. narozenin, z počátku jsme jen prohlíželi a povídali si o tom, co jsme zažili. Nyní už přidáváme více souvislostí. Snažím se deník propojovat i s průběhem roku a připomínáme si v něm aktivity spojené s jednotlivými ročními obdobími. Na podzim jsme sbírali kaštany, šli v lampiónovém průvodu a v adventním čase jsme se chystali na Vánoce. Nyní v zimě sáňkujeme a stavíme sněhuláka, i když je pravda, že sníh v Plzni letos vydržel jen pár hodin. Vnímání a pochopení jednotlivých událostí se tak prohlubuje. Když například hovoříme o tom, že pojedeme do Krkonoš, už si s tímto abstraktním pojmem dokáže spojit hipoterapii s jízdou na koni, možná i muzikoterapii nebo oblíbenou trampolínu u našeho penzionu.

Kačenka si deník velmi ráda a často prohlíží. Sama si ho komentuje, ukazuje si na obrázky. Nejoblíbenější stránkou deníku je ta s hernou v plzeňském nákupním centru, kde je dvoupatrové hřiště s trampolínou, klouzačkami, tobogány a dalšími atrakcemi pro děti, kam chodí velice ráda. Než začala mluvit, mockrát nám přinesla deník právě s nalistovanou hernou a domáhala se další návštěvy:-). Stejně tak deník nosila, když chtěla jet například na koně a neuměla to říct, nebo jsme jí nedokázali porozumět. Nyní už si o vše dokáže říct slovy.

Mladší syn Vítek deník také velice rád prohlíží (zejména stránky, kde je nějaký vlak) a máme v něm tak už spíše rodinnou kroniku, než jen pomůcku.

Vedení deníku proto vřele doporučuji, i když se jedná o časově náročnější aktivitu.