Přebíjená Djeco - karetní hra pro nejmenší

Karetní hry bývají oblíbené dětmi i dospělými. Děti moc rády napodobují rodiče a velmi brzy se zajímají o první hry typu Prší, Zelená louka nebo Přebíjená (Větší bere). Chtějí hrát s vámi a poté to zkoušejí samy. Ale co když jsou pravidla i jednoduchých her pro vaše dítě moc složitá, nebo je grafika karet příliš matoucí a obtížně pochopitelná?

Já osobně mám karetní hry velmi ráda a do hraní jsem si přála zapojit i své dvě malé děti, jelikož manžel se mnou hraje nerad (kéž by mi tak šlo řízení auta, jako hraní karet). Krabička s kartami je malá a je tak ideální společník s sebou na cesty. Navíc hraní karet je úplně jiná aktivita než trénování například grafomotoriky či jemné motoriky, takže by určitě pomohla rozvinout dcerku novým způsobem. Bylo mi ale jasné, že ani pravidla Prší Kačenka nezvládne pochopit, navíc klasické karty mi přišly příliš složité. Hledala jsem na internetu a nakonec jsme doma vyzkoušeli dvě karetní hry od francouzské firmy Djeco (mimochodem mají spoustu dalších super her a hraček pro děti), kterými se hraje Přebíjená a jsou určeny pro děti již od 3 let. Doma jim říkáme Zvířátkové a Pejskové karty, ale najdete je pod správným názvem Batanimo a Batawaf. Zakoupila jsem je na eshopu Agátin svět.

Ve zvířátkové verzi vyhrává větší zvíře, v pejskové větší pes. Princip je stejný, jen formát karet je odlišný. Batanimo obsahuje karty s rozmanitými zvířátky a karty jsou větší, širší a podle mého se hůř drží v ruce (zejména té dětské). Na kartách hry Batawaf naleznete jen samé pejsky, ale karty jsou užší a lépe se dětem i mně drží.

Karty mají pěknou pevnou vysouvací krabičku. Přiložen je návod v několika světových jazycích. Ale pravidla netřeba vysvětlovat, kdo dá větší zvíře (psa), bere. A jak pozná dítě, které zvíře (pes) je větší? Jednoduše, podle barevného a číselného označení velikosti. Princip hry je snadno pochopitelný a grafika velmi napomáhá hře.

Tyto karty jsou proto opravdu vhodné i pro nejmenší děti. My se učíme teprve hrát, rozdáváme si po čtyřech kartách, aby hra nebyla příliš zdlouhavá.

Kačenka se snaží držet si karty sama v ruce a ty vyhrané si dává pečlivě (!) dospodu. Téměř při každém kole se nadšeně hlásí, že největší zvíře je právě to její. Ale když si karty pak prohlédne v klidu a porovná, hned pozná, kdo je opravdu největší. Problém byl, když byla obě zvířátka stejně velká, tomu nerozuměla a neuměla to vyjádřit. Pomáhám jí, že se ptám, kdo je větší? Nebo jsou stejné? Díky tomu se učí porozumět pojmu "stejně, stejné". Když se pak opravdu sejdou dvě stejně velké karty (a děti to odsouhlasí), zvolám: "Souboj". A u pejskové verze by se mělo zaštěkat haf haf haf. Děti se pak překřikují, nebo štěkají jeden na druhého, a je to docela legrace.

Pořád sice musím opakovat, že se dává karta shora z balíčku, ta první nahoře, hlídat je, navigovat je, ptát se, která karta je větší atp., ale obě děti se postupně zlepšují a více hru a její pravidla chápají (a někdy už i dodržují). Vítek si již během první hry oblíbil slovo "ožulit" a teď se ho snaží praktikovat při každé další hře. Nejdůležitější ale je, že je karty opravdu baví.

Pokud tedy hledáte karetní hru pro úplně nejmenší děti, na které jsou jiné karetní hry typu Prší zatím příliš složité, doporučuji. Nedoporučím, ale kterou z nich zvolit, protože u nás doma každé z dětí preferuje jinou, takže pokaždé musíme hrát obě. Mně osobně se i přes široký formát více líbí zvířátková verze.

Ve skříni čekají ještě další dvě karetní hry od firmy Djeco pro děti od 4 let, takže se můžete těšit za pár týdnů na další tipy a recenze.

Loučím se slovy mé babičky, která s oblibou říkala, když jsme doma mastili karty: "Komu karty v ruce šustí, toho Pánbůh neopustí".