Vzpomínka na velké plenkové katastrofy

Zlí jazykové tvrdí, že se maminky malých dětí dokážou bavit jen o tom, jak se jejich děťátko pěkně napapalo a pak pěkně vykakalo. Ano, někdy tomu tak skutečně je.

Jeden vzpomínkový článek pro pobavení z doby, kdy byly našemu synkovi čtyři měsíce a sdílel s námi ložnici a připravoval nám noční zážitky, na které vzpomínáme teď už jen s úsměvem.

Naše dcera rozhodně není pokakánek, ba naopak. Asi že byla plně kojená, realizovala tuto potřebu opravdu velmi sporadicky a to nejdříve po 3 dnech. Výjimkou nebyla ani doba delší, rekord má 11 dní. Po takové době si dovedete představit, že plenka bývala plná "až po gumičku". Nedalo se tomu říkat jinak než plenková katastrofa. Brzy jsme začali rozlišovat malou plenkovou katastrofu a velkou plenkovou katastrofu. Zatímco malá katastrofa zůstávala tam, kde měla, a stačilo na ni do pěti vlhčených ubrousků, velká katastrofa zasáhla mnohonásobně větší plochy i mimo plenkovou oblast. Obzvláště šťastný den jsem měla, pokud dosáhla třeba až ke krku. To dokázala napáchat skutečně velké škody a nestačilo na ni mnohdy ani deset ubrousků a převléknout jsem se musela kolikrát i já a celý přebalovák.

Syn je na tom podobně. Velkou plenkovou katastrofu mi předvedl hned v porodnici, sotva mi ho předali do péče. A po hodině znovu. Asi abych se hned zaběhla zpátky do provozu. Po návratu domů začal naopak trpělivě vše střádat. K akci si následně vybral noc jednou za 2-3 dny. Dnešní noc předčila ty ostatní. Když jsem ho vyzvedávala z postýlky na druhé noční kojení, pojala jsem podezření.

2:26 vstávám, avizován je hlad. Po odkrytí peřinky můj nos podezřívavě zavětří. Syn se usmívá. Skloním se k němu a ptám se polohlasem, abych nevzbudila manžela: "Že tys mi tam připravil nějaký pokládek, viď?" A byl tam. Pokud jsme manžela nevzbudili zvuky a ruchy při přebalování, určitě ho musel přes nos praštit odér linoucí se z plenky. Proboha, co jsem to jedla, bleskne mi hlavou. Plenka to naštěstí ustála, takže to dneska vypadá na klídek a pohodičku.

2:30 mele se u kojení, můj dekolt i nos utržily několik škrábanců jak od tygra...neklamná známka toho, že se střeva dala do pohybu a dnešní noc bude tou vyvolenou pro zřejmě ještě masivní plenkové tvoření.

2:35 nosím ho po bytě, abych předešla dalším škrábancům a pomohla k rychlejšímu výkonu nevyhnutelného...spokojeně pozoruje světlo dopadající okny do bytu a s blaženým výrazem se nechá nosit sem a tam. Pokládám ho zpátky do postýlky. Musím vyvětrat.

2:39 vracím se z toalety, syn mě vítá opět s úsměvem. Očichávám ho. Můj nos zachycuje drobný signál. Když ho pokládám k sobě na postel, zeptám se: "Tak co, už se ti to, broučku, povedlo?". V tu chvíli se ozve hlasité zarachocení, které mě ujistí, že se to už opravdu povedlo. "Slyším, že ano", konstatuji suše. Manžela to rozesměje, zřejmě to také nepřeslechl. Když odhrnu plenku, abych zkontrolovala následky, vystříkne ven proud moči jako z hadice, leknu se, vyjeknu. Mám zmáčený rukáv, nohavici, mokro je i na posteli a na podlaze. "Pane jo, ty jsi trefil i žabáka!", říkám překvapeně. Žabák je noční lampička na podlaze asi osmdesát centimetrů od postele. Naštěstí žáby mají mokro rády. Manžel se chechtá, zůstal jako jediný suchý. V ten moment se ozve hlasité: "Prrrrrrrrrrrrrrrrd". "Výborně, to jsi ale šikulka, že jsi zvládl vyprodukovat všechny tři skupenství během minuty", chválím synka. Ten hýká nadšením a jak je lehčí minimálně o půl kila, mrská s sebou vesele po podložce. Nadechnu se k další pochvale, ale velká chyba, z plenky mého krásného miminka se vyhrne odér horší než sirovodík, že zapomenu, co jsem chtěla říct. Naštěstí jsem už vycvičená a tak se na zhoršené povětrnostní podmínky adaptuji dýcháním pouze ústy. Přemýšlím, co bylo na rohlíku se šunkou tak špatně, že nám z toho v ložnici za chvíli asi pochcípají všechny kytky. Manžel už se nechechtá a raději se rychle otáčí na druhý bok ve snaze dostat se k troše kyslíku. Možná, že kdyby chvíli vydržel, Vítkův rajský plyn by ho uspal spolehlivěji než ukolébavka.

2:53 odneslo to jen půl balení vlhčených ubrousků. Nejhorší je za mnou. Pevně doufám. Jen na chodbě za dveřmi bytu, kam odnášíme pokakané plenky, ač zabalené do několika igelitových pytlíků, bude zítra ráno opravdu nedýchatelno.

2:56 pokus o kojení číslo 2, vypadá to nadějně a poklidně, nehty zůstávají nevytasené a schované v pěstičce

3:18 pokus o uložení číslo 2. Otvírám okno a znovu větrám.

3:22 stále větrám

3:24 uléhám. Jsem borec, stihla jsem to do hodiny.

3:26 mrně s sebou vrtí a z postýlky se ozve hlasité: "Prrrrrrd". Otevřeme s manželem oba oči a vyděšeně na sebe koukáme a čekáme na další kanonádu. Naštěstí to byla jen poslední tečka za dnešním nočním tvořením, protože syn spokojeně usíná.

3:28 spím

3:40 do ložnice za námi přichází dcera